Kineziotaping

Je aplikace pružných lepících pásek (tejpů) na kůži. Tuto metodu, která v současné době zažívá ve světě i u nás obrovský boom ve všech oblastech sportu, regenerace i rehabilitace, vyvinul v 70. letech minulého století japonský lékař a chiropraktik Kenzo Kase. Principem kineziotapu je změna napětí měkkých tkání (svaly, šlachy, vazy, fascie) a zlepšení průtoku krve a lymfy v místě aplikace tejpu bez omezení pohybu. To se děje reflexní cestou – přenos přes kožní receptory do hlubších vrstev tkáně. Účinky tejpu se odvíjejí od způsobu jeho aplikace, tj. umístění, velikost a směr tahu.

• techniky měkkých tkání a ošetření jizev (manuální uvolnění reflexních změn kůže, podkoží a fascií)
• mobilizace periferních kloubů a páteře (manuální upravení vzájemného chybného postavení klobních ploch; tzn. odstranění blokády)
• postizometrická relaxace (manuální ovlivnění reflexních změn ve svalech a druhotně i v úponových šlachách a vazech; tzn. normalizace svalového napětí, odstranění spoušťových bodů)

Použití

Kineziotape má své využití u funkčních, chronických i akutních obtíží. Lze jím dosáhnout odlehčení přetíženého kosterního a svalového systému, normalizace svalového napětí (ve smyslu snížení i zvýšení), zlepšení funkce lymfatického a krevního oběhu, stabilizace kloubů. Své místo má nejen ve sportu, kde na jedné straně slouží jako prevence poranění, urychluje hojení úrazů, podporuje regeneraci tkání a na straně druhé přispívá ke zlepšení mechaniky pohybu a tím i lepšímu výkonu. Uplatnění najde zrovna tak v běžném životě při terapii bolestí pohybového aparátu, úrazů, svalových dysbalancí apod.
Je také vhodným doplňkem fyzioterapie a masáží, neboť prodlužuje a posiluje efekt, kterého bylo během terapie dosaženo. 

Základní typy kineziotejpů:

Kdy se kineziotape nejčastěji aplikuje